Kraniosakrální terapie pro mě byla dlouho záhada. Mnoho mých kamarádek chodilo na kranio, pěly ódy na skvělou terapeutku Jarušku. Některé maminky se dokonce během mateřské kranio učily a zkoušely techniky na ostatních. Popravdě řečeno, bylo moc fajn si na hodinku lehnout na masérské lehátko a nechat se jemně držet za nohy, břicho a hlavu. Ale nic převratného jsem nezaznamenala.
Po několika letech mě znovu ke kraniu přivedla kamarádka. Poprvé jsem mohla cítit jemné proudění celým tělem. Začala se uvolňovat místa, o kterých jsem ani netušila, že by mohla být stažená. Po hodince terapie jsem se cítila celý týden uvolněná a klidná.
O kraniu jsem četla, kamarádka na mě trénovala, víc a víc mě lákal klid, který jednotlivá sezení přinášela. Když legendární Jaruška vypsala na podzim další termín výuky kraniosakrální terapie, neváhala jsem ani chvíli. Po týdnu vzájemné intenzivní práce, sdílení zážitků terapeutů a klientů jsem na vlastní kůži zažila a byla svědkem, jakou sílu má jemný a dlouhý dotyk. Pomocí poměrně jednoduchých technik jsme se naučili najít způsob, jak sebe i klienta uvolnit a uklidnit, jak zmírnit bolesti hlavy nebo předcházet nepříjemné migréně.
Velkým překvapením pro mě bylo, že se mi zvětšila pružnost celého těla. Nejvíc to bylo vidět v jógových pozicích, které dělám dlouhá léta. Rozsah pohybu se zvětšil během jednoho týdne víc než za roky pravidelné jógové praxe. Prohloubila se moje schopnost soustředit se a uklidnit se. Meditační praxe se stala snadnější a ta mi zase přináší více klidu a uvolnění.
Mamka mi přivedla kamarádku, která chtěla kranio zkusit a nevadilo jí, že jsem začátečník. Paní bylo asi 70 let a kromě dlouhodobých bolestí zad v oblasti krční páteře a čelistního kloubu trpěla nespavostí. Asi 10 let musela brát denně prášky na spaní, aby aspoň na 4 hodiny usnula. První tři kranio ošetření se nic nedělo. Po páté návštěvě mi hlásila, že po ošetření vždy 2-3 dny spí asi o hodinku déle. Po dalších několika týdnech se spánek ještě prodloužil a paní začala vysazovat prášky na spaní. Nedělaly jí dobře na žaludek. Po třech měsících pravidelné terapie spala většinou 6 hodin bez léků a někdy si musela i natahovat budík, když šla brzy ráno k lékaři. Částečně se jí uvolnil i krk a bolesti přestaly být tak urputné. Bolesti čelisti bohužel nezmizely, ale aspoň mírně ustoupily.
Dlouho jsem přemýšlela, proč někteří lidé kranio doslova milují a jiní nedokáží účinky procítit a metodu zavrhnou. Ze zkušenosti jsem zjistila, že kranio si nejvíc užívají hodně citlivé až přecitlivělé osoby. Je to tak jemná a neinvazivní technika, že jí mohou absolutně důvěřovat a s důvěrou se odevzdat terapeutovi, který je ošetřuje. Lidé, kteří mají přirozený práh citlivosti výše, nedokáží často jemné účinky s určitostí zaznamenat. Často nedůvěřují svým pocitům, i když terapie přináší výsledky. Účinky pro ně bývají slabé anebo je přikládají působení jiným vlivům.
