Kateřina je krásná zralá žena. Kamarádky jí závidí úspěšného manžela s vysportovanou postavou a bezproblémové děti, které studují. Mají hezký dům, pravidelné dovolené v zahraničí, solidní zázemí. Katka sportuje, zajímá se o kulturu, má vlastní úspěšnou živnost a perfektně se stará o rodinu. Má život snů. Až na to, že nemůže několik let spát. A má srdeční arytmii. A má strach.
Z dětství si odnesla hlavně rady: „to musíš zvládnout, musíš vydržet, nebreč, musíš být silná, …“ Věty, které ji podporují ve 100% výkonu. Bohužel jí nikdo neříkal, aby se i šetřila a odpočívala. Ale bez naučených programů „když se cítíš unavená, odpočiň si, … jsi pro nás důležitá a máme Tě rádi nezávisle na tvém výkonu, … vnímat tělo je stejně důležité jako používat rozum,…“ jí začínají vyhazovat pojistky a signalizují, že může být i hůř.
Po první individuální meditaci na přepis limbického otisku si všimla, že její tělo zůstalo uvolněné i do druhého dne. Po následující meditaci jí uvolnění a pocit živosti v těle přetrval několik dní. Po dalším sezení začala Katka lépe spát. Své sportovní aktivity zaměřila víc na prožitek místo na výkon. Po dvou měsících delegovala některé práce v domácnosti na dospívající děti. Po osmé meditaci se srdeční arytmie zlepšila a začala přemýšlet o konzultaci s lékařem na snížení dávek pravidelně užívaného léku. Nestal se zázrak a navenek se vlastně nic nezměnilo. Její vnitřní svět jen dostal povolení si odpočinout. Tohle povolení jí v podvědomí chybělo.